Minerály a horniny Slovenska :: prepni na celú stránku
|
Zahraničie |
CZ
- Horní Slavkov - uránové ložisko (2. časť)
zdroj:
www.hornictvi.info
pridané: 29.8.2008
Geologická charakteristika ložiska
Uranové ložisko Horní Slavkov se nachází v samostatné kře metamorfovaných hornin staršího, tzv. slavkovského jádra. Kra má zhruba obdélníkový tvar a plochu okolo 52 km2. Území, ve kterém byly prováděny těžební práce je v západní části kry. Tato plocha byla ohraničena na severu komtaktem metamorfovaných hornin se žulami, na západě jižním zlomem a na východě linií bošířanského zlomu. Jižní omezení bylo dáno průběhem litologicky příznivých hornin, tj. pararul.
Na geologické stavbě ložiskové oblasti se z metamorfovaných hornin podílí hlavně ortoruly a pararuly, podstatně méně amfibolity a erlány. Intruzivní horniny byly členěny na diority, horské žuly, krušnohorské žuly a jejich žilné deriváty, bazalty a tufy.
Ortoruly jsou nejrozšířenější horninou oblasti. Jsou popisovány jako světlě až tmavě šedé horniny s výraznou břidličnatostí, ve srovnání s pararulami převážně hrubozrnné. Jsou charakteristické páskovanou texturou se střídáním tmavých pásků biotitu do mocnosti 1 mm se světlými polohami křemene a živce s mocností 3 mm. Lokálně bylo možné pozorovat zvrásnění jednotlivých pásků.
Pararuly byly pro výskyt uranové mineralizace nejvýznamnější horninou. Nacházejí se uvnitř ortorul ve formě izolovaných ker a jsou druhou nejrozšířenější horninou oblasti. Hlavní poloha pararul je ve střední části rudního pole, kde byla také prozkoumána převážná část uranového zrudnění ložiska. Další dvě méně významné kry, protažené ve směru V-Z se nacházejí severně a jižně od centrální kry. Při bližším petrografickém členění byly pararuly členěny na biotitické pararuly, křemité pararuly a migmatitizované pararuly. Biotitická pararula, jako nejčastější, je světle šedá až tmavě šedá jemnozrnná hornina s typickou břidličnatostí, která určuje štěpnost a odlučnost při větrání. Z horninových minerálů je plagioklas zastoupen do 60 %, křemen v průměru 15 %, biotit 10 - 25 %, vyjímečně 25 - 40 %. V menší míře byl zjišťován muskovit. Z dalších minerálů byl zjištěn sillimanit, cordierit, granát, amfibol aj.
Amfibolity jsou v rudní oblasti zastoupeny v malé míře a nacházejí se hlavně jižně od hlavního tělesa pararul. Nejvýznamnější a zároveň nejsevernější poloha amfibolitů je jižně od jámy č. 6 - Svatopluk. Má skoro sv. směr s úklonem 45 - 50 ° k sz. a při mocnosti do 200 metrů byla prozkoumána na vzdálenost 1,5 km.
Erlány, uváděné jako mramory či krystalické vápence, byly popsány z jižní polohy pararuly na úseku Krásný Jez.
Z intruzivních hornin jsou diority rozšířeny zejména ve střední části rudního pole. Tvoří tělesa nepravidelného tvaru s velkým počtem apofýz, často se vyskytuje jako žíly V-Z směru. Při detailním petrografickém popisu byly vyděleny tři typy. Jemnozrnný diorit, tzv. barborský typ, byl popsán z centrální části řilného uzlu Barbora, hrubozrnný typ byl uváděn ze žilného uzlu Zdař Bůh a křemitý diorit ve složení plagioklas 40 - 50 %, biotit 10 - 25 % a křemen 15 - 25 % je uváděn z žilného uzlu Bošířany.
Variské žuly karlovarského masívu obklopují kru metamorfovaných hornin rudní oblasti Horního Slavkova ze všech stran a tvoří její podloží. Nejhlouběji, kolem 600 - 700 metrů, jsou granity v centrální a jižní části, nejblíže k povrchu jsou v severní a západní části.
Horské granity ohraniřují rudní oblast ze severu, východu a jihu. Důlními pracemi byly zjištěny na jámách č. 5 a č. 16.
Krušnohorské granity ohraničují rudní oblast ze západu a tvoří podloží převážné části rudního pole. Svým výběžkem v podloží metamorfovaných hornin zasahují směrem k východu až do důlního pole jámy č. 5. Jejich elevace, spolu s greisenovými tělesy jjz. od Horního Slavkova mají těsný vztah k cínowolframovým ložiskům v této oblasti.
Žilné horniny jsou vázané na intruze variských žul dvou fází a jsou tvořeny především aplity, žulovými porfyry a pegmatity. Jsou známy z řady důlních polí a nejrozšířenější jsou aplity v severní části centrálního pole pararul. Mocnost jednotlivých poloh aplitů značně kolísá a pohybuje se od několika metrů až do 150 metrů v žilném uzlu Barbora. S přibývající hloubkou bylo na nižších patrech obecně pozorováno zmenšování jejich mocnosti. Tělesa mají směr V-Z, tj. shodný se směrem břidličnatosti metamorfovaných hornin, jednak směr SZ-JV, tj. směr shodný s nejvýznamnějšími dislokacemi rudní oblasti.
Charakteristickým prvkem geologické stavby ložiska jsou aplitické žuly, vystupující zejména v severní části centrální rulové kry z podložního žulového masívu. Mají nepravidelné tvary různého směru s mocností až do 100 metrů.
Z terciérních efuziv jsou v rudním poli uváděny čediče a čedičové tufy.
Strukturní prvky stavby ložiska
Ložisko Horní Slavkov je charakteristické složitou geologickou stavbou jk z hlediska disjunktivní tektoniky, tak i z hlediska zvrásnění komplexu metamorfovaných hornin. Studium vrásové stavby bylo komplikováno nepřítomností vůdčích horizontů a monotónností hornin. Vrásová stavba byla proto zkoumána pouze v centrální části rudního pole, kde bylo vyděleno několik antiklinál a synklinál, které jsou dále komplikovány vrásami vyšších řádů. Vrásové struktury mají přibližně směr V-Z s úklonem křídel vrás 60 - 80 °.
Disjunktivní pometamorfní tektonika ložiska Horní Slavkov je tvořená čtyřmi systémy. Jsou to :
* zlomy a pukliny severozápadního směru
* dislokace severovýchodního směru
* tzv. meridionální žíly směru S-J
* žíly směru V-Z
Nejrozšířenější a zároveň nejvýznamnější jsou zlomy a pukliny směru SZ-JV až SSZ-JJV. V rudním poli ložiska jsou představovány jižním a bošířanským zlomem a systémem sz. žil.
Jižní zlom se nachází v západní části rudního pole. Má směr 300 - 315 °, úklon 70 - 75 ° k SV. Dosahuje mocnost až 40 metrů a je vyplněn okolní drcenou horninou a tektonickým jílem. Po zlomu došlo k poklesu metamorfovaných hornin ložiskové oblasti s amplitudou vertikálního pohybu kolem 200 metrů.
Bošířanský zlom probíhá východně od Horního Slavkova. Má směr 310 - 320 °, úklon 65 - 70 °k JZ. Od sv., kde dosahuje mocnost až 11 metrů směrem do ložiska se štěpí na řadu dislokací a vykliňuje.
Tepelský zlom nepatří do systému dislokací směru SZ-JV, ale je třetím nejvýznamnějším zlomem oblasti. Má směr 10 - 20 °, úklon okolo 70 ° k Z a nachází se ve východní části rudního pole. Došlo po něm k pohybům poklesového charakteru s amplitudou vertikálního pohybu do první stovky metrů. A právě díky existenci tohoto zlomu na východě a jižního zlomu na západě, po nichž došlo k poklesu žuly v jejich nadloží, zůstala zachována kra metamorfovaných hornin s větší mocností než v ostatních částech oblasti.
Severozápadní mineralizované struktury mají v rudním poli ložiska široké zastoupení, významně se podílí na jeho strukturní stavbě a byly nositelkami hlavní části uranového zrudnění. Délka nejlépe prozkoumaných žil s uranovým zrudněním činila v horizontálním směru 1 - 2 km, ve vertikálním směru až 600 m, tj. do granitů.Převládající mocnost řil byla 5 - 40 cm, vyplněné byly převážně drcenou okolní horninou, tektonickým jílem, křemenem, méně karbonáty a flouritem. Kromě uranové mineralizace byly zjištěny diarzenidy niklu a kobaltu, pyrit, chalkopyrit, galenit, sfalerit, markazit, proustit, ryzí zlato, vizmut a arzen. Minerály cínu a wolframu byly zjišťovány jen ojediněle.
Dislokace směru SV-JZ byly druhou nejvýznamnější skupinou struktur v rudním poli. V pracech jáchymovských geologů byly označovány jako poruchy. Mají směr v rozmezí 30 - 80 ° s převažujícím směrem 40 - 60 ° a úklonem 40 - 80 ° k SZ, někdy k JV. Byly charakteristické stabilnějším vývojem a nejdelší z nich byly prozkoumány na vzdálenost 3 - 5 km, po úklomu na výšku 600 m, tj. do granitů. Byly vyplněny hlavně drcenými okolními horninami a nejlépe byly vyvinuty v centrální části rudního pole, jako např. slavkovská porucha, zdařbožská porucha, ležnická porucha. Byly bez uranové mineralizace.
Žíly směru S-J byly vyvinuty hlavně ve střední a východní části rudního pole. Mají směr 345 - 360 ° s úklonem 60 - 75 ° k západu i východu, mocnost v průměru 5 - 20 cm. Nejčastěji to byly krátké žíly prozkoumané na vzdálenost 100 - 250 m, vyplněné drcenou okolní horninou, tektonickým jílem, křemenem a kalcitem. Byly nositelkami části uranové mineralizace. Žíly směru V-Z byly nejméně časté žíly s uranovou mineralizací. Mají směr 90 - 100 °, úklom 60 - 80 ° k jihu, méně častěji k severu. Mocnost byla 10 - 20 cm a někdy byly označovány jako odžilky severovýchodních dislokací.
Některé zákonitosti rozmístění žilných uzlů
Vymezení rudního pole ložiska Horní Slavkov je geologicky jednoznačné a žilné uzly vytváří ložisko v rámci dvou hlavních tektonických bloků. Bloky jsou vymezeny jižním zlomem, bošířanským zlomem a tepelským zlomem. Při strukturně-ložiskové analýze a s přihlédnutím k charakteru, velikosti a rozmístění uranové mineralizace je možné v rudním poli Horního Slavkova vydělit tři žilné uzly a dvě malá ložiska uranu. Toto členění, obdobné jako u ložiska Jáchymov, vychází z předpokladu, že rudní pole je považováno za ložisko a jeho dílčí části za žilné uzly. Pod pojmem žilný uzel je pak chápána množina žil, která svým rozsahem a významem je nadřazena pojmu jako je např. důl, dolové pole atd.
Z tohoto pohledu byly podle významu vyděleny:
* žilný uzel Barbora
* žilný uzel Zdař Bůh
* žilný uzel Bošířany
* malé ložisko Nadlesí a Čistá
Jednotlivé žilné uzly jsou tvořeny žilnými strukturami a dislokacemi všech již uvedených směrů. Za nejdůležitější je nutné považovat žíly SZ-JV a dislokace SV-JZ. Žíly směru V-Z a žíly meridionálního směru měly podřadný význam.
Při vzniku žilných uzlů a rudních struktur s uranovou mineralizací sehrály rozhodující úlohu dva hlavní severozápadní zlomy oblasti i rudního pole, tj. jižní a bošířanský zlom. S jejich existencí můžeme spojovat i vznik severozápadních žil, především v jejich nadloží, i když bezprostřední spojení žil s těmito zlomy hornickými pracemi ověřeno nebylo. Četnost severozápadních žil, jejich morfologický vývoj a rozsah zrudnění byly nejvýraznější v místech existence starých severovýchodních dislokací. Za předpokladu určitého stupně prozkoumanosti celého rudního pole je tato závislost zřetelně patrná.