Minerály a horniny Slovenska :: prepni na celú stránku
|
Pod drobnohľadom |
Použití
nepřímé botanické indikace v terénním geologickém
výzkumu a mapování - 1
zdroj:
Ladislav Sýkora,
Rostliny v geologickém výskumu, Nakl. Čs. akademie věd, Praha,
1959
pridané:
14.5.2007
U nás nebylo a není obvyklé používání rostlinných a vegetačních indikátorů jako pomůcky při geologickém (pedogeologickém) výzkumu a mapováni v terénu. Tyto poměry vyplývají z dosavadního tradičního způsobu výzkumu prováděného isolovaně, jednotlivci s erudicí zaměřenou na metody ryze petrograficko-geologické. V dnešní době se však všude na světě kladou na výzkum požadavky stále vyšší a hlavně komplikovanější, na něž nestačí jednotlivec se znalostmi sebe rozsáhlejšími. Tak se ovšem také stále rozšiřuje rozsah výzkumné metodiky o další pomocné vědy, mezi jinými i biologické. Tomuto vývoji neunikne ani náš výzkum, takže se ukazuje potřeba vypracovat pro jeho nové potřeby příslušné nové metody.
Toto tedy platí i pro naše metody geobotanické, jejichž využití bylo u nás až doposud jen příležitostné, závislé na druhu erudice a na osobním zájmu odborníků pracujících v terénním geologickém výzkumu. Pokusíme se proto v dalším pojednání přispět k vypracování soustavné metody geobotanické pro potřeby našeho geologického výzkumu, které by bylo možno systematicky a všeobecně použít.
Nelze zajisté ani od této metody očekávat nějaké převratné a dalekosáhle výsledky, její soustavné používání však může značně přispět ke zrychlení a vetší přesnosti práce zvláště při geologickém mapování v terénu.
Všimněme si však nejdříve mezí dosahu této metody. Nelze jí na příklad určovat druhy hornin, geologické útvary apod. za použití rostlinných indikátorů. Třebaže by tento způsob vedl v některých případech k výsledku, je jasno, že bychom se tu k cíli, kterého můžeme dosáhnout přímo, ubírala oklikou. Tím např. ztrácí většinu své indikační ceny skalní vegetace, zvláště většina skalních lišejníků a mechů, která je nikdy dobrem ukazatelem druhu horninového substrátu, jak ještě později uvidíme.
Nebudeme proto vždy určovat druh geologické jednotky prostřednictvím rostlinných indikátorů přímo, můžeme však využit rostlin a vegetace velmi výhodné zejména jako signálů jejího výskytu nebo jako ukazatele jejích hranic. Abychom dosáhli tolioto minimálního výsledku, nebudeme potřebovat speciálních znalostí botaniky (floristiky, fytocenologic aj.). Stačí, abychom jen zaostřili svou pozornost soustavncji na vegetaci. Vycházíme při tom z úvahy, že za jinak nczmčnčných vegetačních podmínckjcdné oblasti (klimatických, morfologických, exposice, biologických, antropických aj.) může znamenat každá změna v rostlinném porostu změnu v půdním podkladu. Chceme - li tedy dojít k žádoucímu výsledku, je pouze třeba sledovat bedlivě tyto změny, aniž musíme podrobně posuzovat jejich biologickou povahu (floristickou, biocenologickou, fysiologickou, ekologickou apod.). Je nyní jen nutno zjistit existenci a povahu edafické změny, jíž odpovídá pozorovaná změna v porostu. V tomto případě tedy funguje vegetace jako signál, který nám hlásí, že máme pátrat po změně v podkladu.
Tím končí úloha rostliny nebo vegetace jako indikátoru, končí metoda botanická a nastupuje metoda ryze geologická (petrografická), kterou je třeba vypátrat geologickou příčinu změny porostu. Tato změna může být povahy velmi různé (změna v petrografickém složení vrstvy, změna geologického útvaru, vodních poměrů aj.). Je nyní úkolem geologa použít vhodné metody, aby došel co nejsnáze k přesnému zjištění, a bude též otázkou jeho odborných a metodických znalostí, zda, jak rychle a přesně dojde ke správnému závěru.
Většinou nebude pro geologa s normálními znalostmi těžké dojít k tomuto výsledku, jak si ukážeme na praktickém případu: Při výzkumné pochůzce v oblasti křídového útvaru složeného při povrchu z vápnitých hornin (slínovcu a pod), pokrytého většinou pleistoceními hlínami a sprašemi přijdeme do údolního zářezu. Na jeho stráni otočené k seveu a držící zhruba jeden směr, zpozorujeme uprostřed svěže zelené (v chladnem ročním období světle hnědé) travnaté vegetace tmavý pruh porostu. Pn minimálních floristických znalostech poznáme, že jde o porost s převahou vřesových keříků (Calluna vulgaris), tedy vřesovinu (Callunetum). Kdybychom však i nedovedli určit floristickou (biocenologickou) povahu vegetační změny, upozorní nás nápadně odlišné vzezření a barva vegetace, že zde vystupuje k povrchu hornina odlišná od okolní. Nebude tedy těžké zjistit pouhým bližším ohledáním povrchu pudy že je v údolním zářezu odkryto souvrství pískovců, vystupující spod opuky. Bude nyni úkolem geologa, aby si tento výskyt správně vysvětlil (z výškových poměrů, z průběhu vrstev, dislokací) i jeho povrchový průbčh. Zde jsme tedy využili změny v porostu jako signálu (indikace signalisační), a třebaže jde o případ banální, používáme ho pro jeho názornost.
Jindy můžeme zase opačným postupem využít vegetační změny rozsáhleji jako ukazatele hranic a k vymezení povrchového rozložení geologické jednotky. Tak |např. geologickým výzkumem zjistíme výskyt určité petrografické nebo geologické jednotky a nyní si všimneme vegetace vázané na tuto jednotku po stránce fysiognomické aniž se zabýváme její floristickou a fytocenologickou povahou. Je ovšem výhodné, můžeme-li si vegetaci určit i po těchto stránkách, avšak není to nutné. Sledujeme-li pak dále plošné rozšíření nezměněného typu vegetace a soudíme-li, že se ani substrát nemění, můžeme současně zjistit jeho rozšířeni. Jakmile však zpozorujeme náhlou a nápadnou změnu ve vzhledu vegetace, je to pro nás znamením, že se tu a mění i podklad. Kryje se zde tedy hranice různých porostů s hranicí povrchového rozšíření geologické jednotky anebo aspoň s hranicí rozšíření jejího určitého typu či jejích určitých poměrů (zvedném apod.).