Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Gamburcevovo pohoří je klíčem k pochopení mnohého
zdroj: www.osel.cz
pridané: 10.1.2009

Pod kilometry antarktického ledu se skrývají tajemství, která zajímají nejen geology, ale i klimatology, protože jim mohou přinést spoustu jedinečných informací o klimatu v dávné minulosti naší Země

S využitím radaru, seismických vln a dalších metod se chystají letecké a pozemní týmy zobrazit Gamburtsevovo pohoří (asi by bylo lépe nazývat je Gamburcevovo, protože bylo pojmenováno podle ruského geofyzika akademika Grigorije Alexandroviče Gamburceva), pohřbené pod ledem v nejzapadlejší oblasti Antarktidy.

Vědci ze šesti zemí spojují své úsilí, aby se v průběhu následujících třech měsíců pokusili proniknout na jedno z nejméně prozkoumaných míst na Zemi: rozlehlé antarktické Gamburcevovo pohoří , které lidské oko dosud nikdy nespatřilo, protože leží pod vrstvou ledu, silnou místy až 4 kilometry v neodlehlejší části nejpustějšího kontinentu. V průběhu mapování oblasti pod ledem pomocí radaru umístěného na letadle i další techniky, výzkumníci doufají i v úspěch při pátrání po starobylém ledu a skrytých jezerech, což by mohlo pomoci lepšímu náhledu do klimatické minulosti i budoucnosti.

„Tato oblast je v mnoha směrech absolutní záhadou,“ řekla Robin Bell, geofyzička z Lamont-Doherty Earth Observatory na Columbia University a jedna z vedoucích osobností projektu. „Podle obvyklých teorií by tu tohle pohoří ani nemělo být. Je to asi taková záhada, jako kdybyste otevřeli egyptskou pyramidu a uvnitř našli kosmonauta.“

Vědci doufají, že zároveň s pátráním po původu pohoří objeví i klíč k tomu, jak by mohly klimatické změny ovlivňovat Zemi. Pravděpodobnost, že toto je místo, kde začalo utváření ledového pokryvu, který dnes pokrývá východní Antarktidu, by mohla znamenat, že v oblasti Gamburcevových hor by se mohl ukrývat nejstarší led na Zemi, starý asi 1,2 miliónu let. Velká jezera již byla objevena hluboko pod ledem na obou stranách této oblasti a vědci doufají, že jich objeví více a prostudují je.

Gamburcevovo pohoří se může táhnout přinejmenším 1000 kilometrů do délky a svojí výškou 3000 metrů je srovnatelné s Alpami. Bylo velkým překvapením, když je ruští vědci v roce 1958 objevili, protože tam žádné pohoří nemělo být. Do té doby se předpokládalo, že vnitrozemí tohoto kontinentu je ploché. Oblast byla málo navštěvována a jen matně zobrazována na základě kusých údajů z několika geofyzikálních průzkumů. Proto je tento nový průzkum tak důležitý. Bude veden v oblasti více než dvakrát větší než Kalifornie, která zahrnuje i Jižní pól nedostupnosti – bod v Antarktidě nejvzdálenější od kteréhokoliv oceánu a hůře dostupný než samotný Jižní pól.

Krom mimořádné izolace tábora vědců a teplot kolem mínus 40 stupňů Celsia budou týmy muset vydržet řídký vzduch ve vysokých nadmořských výškách. „Nemůžeme shromáždit tento druh informací ze satelitů nebo prostřednictvím jiných automatizovaných systémů, a to ani v 21. století,“ řekl geofyzik Michael Studinger z Lamont-Doherty Earth Observatory, který se podílí na vedení týmu a stejně jako Bellová je již považován za „antarktického veterána“. „Vyžaduje to prostě práci člověka v terénu.“

V týmu Antarctic Gamburtsev Province (AGAP) jsou výzkumníci z Austrálie, Číny, Německa, Japonska, Velké Británie a Spojených států. Projekt uzavírá probíhající International Polar Year, největší koordinované polární mezinárodní vědecké úsilí za posledních padesát let. Bude do něho zapojeno hned devět letadel a spousta jiné techniky. National Science Foundation (NSF) financuje část, za kterou zodpovídají Spojené státy.

K mapování těchto „neviditelných“ hor poletí letadla s hloubkovým radarem, gravimetry, magnetickými senzory a lasery, zajištěná NSF a British Antarctic Survey, po pečlivě navržené síti tras nad ledovým pokryvem. Zatímco „povrchové“ týmy z Washington University v St. Louis a Penn State University rozmístí dva tucty seismických stanic k zaznamenání odchylek vln zemětřesení, které se vytváří přirozeně po celé Zemi. Spojením všech těchto údajů se získá trojrozměrný obraz ledového krytu, pohoří skrytých pod ním, složení skal a země pod nimi. „Tyto metody jsou podobné lékařskému rentgenování nebo využití magnetické rezonance, které podávají informace o vnitřku lidského těla,“ řekla Bellová.

Týmy také budou pátrat po místech, kde by čínští vědci byli schopni z hloubky odebrat vzorky nejstaršího ledu. Led tady totiž může být ještě o stovky až tisíce let starší než jsou nejstarší dosud odebrané vzorky. Takové vzorky mohou mít pro vědu cenu zlata. Měly by obsahovat ve svých drobných bublinkách vzduch z dávné atmosféry a umožnit tak jeho podrobnou analýzu na obsah oxidu uhličitého, metanu a dalších plynů, což by mohlo poskytnout nápovědu k tomu, jak a proč se starobylé klima měnilo, a tak se přiblížit k odpovědi na otázku, co by se mohlo dít se současným a budoucím podnebím.

Kde se tam ty hory vzaly? Existují dvě „soupeřící“ teorie o tom, jak se Gamburcevovo pohoří formovalo. Jednou je pradávná kolize kontinentů a druhou erupce mohutného vulkánu, ale ani jedna nevysvětluje vše. Článek v časopisu Geophysical Research Letters, na kterém se podíleli Tina van de Flierdt , geochemička z Lamont-Doherty Earth Observatory (nyní působí na Londýnské Imperial College), Sidney Hemming a Steven Goldstein, argumentuje proti „nedávné“ vulkanické činnosti.

Tvrdí, že usazeniny získané ze dna oceánu východní Antarktidy pocházejí z metamorfovaných hornin starých minimálně půl miliardy let a nikoli z „mladé“ sopky. Pokud je správný předpoklad, že část naplavenin pochází z řek v Gamburcevově pohoří, které se usadily před tím, než byl kontinent zaledněn. Zdá se, že výzkum může přinést odpověď na hádanku: Proč je pohoří ve středu kontinentu stále tak obrovské, když je tvořeno takovými pradávnými horninami, jak je možné, že nestačilo zerodovat ještě před zaledněním?

Mnoho vědců vytváří hypotézy o tom, že když se zemské podnebí někdy před třiceti milióny let ochladilo, začal zasněžováním tohoto pohoří vznikat obrovský ledový pokryv, který nyní pokrývá východní Antarktidu. Z toho důvodu by lepší pochopení historie této oblasti mohlo nejen zodpovědět základní otázky o evoluci Země, ale dalo by i jasnější představu o tom, jak by se tento ledový pokryv mohl vyvíjet v současném stále více se oteplujícím klimatu. „Když si uvědomíme, jak obrovské množství vody, odpovídající zhruba 60 centimetrovému zvýšení hladiny oceánu, je uzamčeno v antarktickém ledu, tak stačí, když poměrně malá část roztaje, aby to zvýšilo úroveň hladiny oceánu natolik, aby se některá pobřežní města dostala pod vodu,“ řekla Bellová.

„Potřebujeme porozumět tomu, co se v Antarktidě děje,“ řekl Studinger. „Probíhají tu jedinečné procesy, které jinde nemohou být studovány, protože k nim nikde jinde nedochází.“

Vědci odjeli do terénu během prvního listopadového týdne a zůstanou tam až do ledna. Jakmile to podmínky dovolí, zveřejní na internetu aktuální obrázky z terénu. Tak jim držme palce!