Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Co jsou fosilie?
zdroj: www.geology.about.com
pridané: 18.6.2008

Fosilie jsou vzácné dárky z geologické minulosti: příznaky a pozůstatky starověké živých organizmů konzervované v zemské kůře. Slovo má latinský původ, z fossilis - "rozkopaný, vykopaný" a nadále zůstává klíčovým atributem toho, co označujeme jako zkameněliny. Většina lidí, když se řekne zkamenělina, vidí obrázek kostry zvířat nebo listí a dřevo z rostliny, všechny se změnilo na kamení. Ale geologové mají na věc složitější názor...

Různé druhy zkamenělin

Fosilie mohou obsahovat staré tkaniva, skutečné pozůstatky starého života. Ty se mohou zachovat, zmrazené v polárních ledovcích nebo v permafrostu. Mohou být suché, mumifikované suchem v jeskyních a solných ložiskách. Mohou být zachovány  uvnitř oblázků z jantaru. A mohou být uzavřeny do hustých konkrecí hlíny. Jsou to ideální fosilie, téměř beze změn, od „svého času“ zachované téměř jako živoucí věc. Ale jsou taky velmi vzácné.

Zkameněliny, nebo mineralizované organismy - dinosauří kosti a zkamenělý dřevo jsou nejznámější druhy fosilií. Ty mohou zahrnovat i mikroby a zrna pylu (mikrofosilie, na rozdíl od makrofosilií) v případě, že byly příznivé podmínky. Oni tvoří většinu „obrazové galerie“ fosilií. Zkameněliny jsou běžné v mnoha místech, ale na Zemi jako celku, jsou poměrně vzácné. 

Brlohy, hnízda, nory a výkaly z dávných živočichu jsou jiné kategorie - zvané „stopové“ zkameněliny nebo ichnofosilie. Jsou mimořádně vzácné a mají zvláštní hodnotu, protože jsou to pozůstatky chování organizmu. 

Poslední jsou chemické zkameněliny nebo chemofosilie, skládají se z pouhých organických sloučenin nebo bílkovin zjištěných v skalních útvarech. Většinou je přehlédneme, ale ropa a uhlí, fosilní paliva, jsou velmi velké a časté příklady chemofosilií. Chemické zkameněliny jsou také důležité ve vědeckém výzkumu jako konzervy sedimentární horniny. Například pomáhají ukázat, v jakém prostředí se tyto organizmy vyvinuly. 

Co je fosilie?

Pokud zkameněliny jsou věci „vykopané“, pak vše začíná tím, že musí bít předem pohřbeny. Když se podíváte kolem, vidíte, že rozklad mrtvoly netrvá dlouho. Půda je aktivní živá směs, v níž mrtvé rostliny a zvířata jsou rozloženy a recyklovány. Chce-li stvoření uniknout rozkladu, musí být pohřbeno a zbaveno přístupu kyslíku brzy po smrti. 

Když však geologové říkají „brzy“, muže to může znamenat mnoho let. Pevné pozustatky, jako jsou kosti, skořápky a dřeva jsou to, co se vétšinou změní na zkameněliny. Ale i oni potřebují výjimečné okolnosti, které musí být zachovány. Obvykle musí být rychle pohřbeny v hlíně nebo jiných jemných sedimentech. Pro kůži a jiné měkké části, které mají být zachovány je zapotřebí ještě vzácnější podmínek, jako jsou náhlé změny v chemizmu vody pomocí mineralizujících bakterií. 

Přes tohle všechno, byly nalezeny některé úžasné zkameněliny: 100-milionů let starý amonit i s jeho neporušenou perletí, listy z miocénních hornin se zachovanou podzimní barvou, kambrická medúza, dva pozůstatky embryí z období půl miliardy let dozadu. Existuje několik výjimečných míst, kde Země byla dostatečně „jemná“, aby se zachovaly tyto věci v hojnosti; jim se také říká „lagerstätten“. 

Jak se fosilie formuje

Jakmile je organizmus pohřben, začíná dlouhý a složitý proces, kdy se změní na fosilii. Studium tohoto procesu se nazývá tafonomie. Překrývá se se studiem diagenezy - soubor procesů, který způsobuje „tuhnutí“ sedimentu do pevné skály.

Některé zkameněliny jsou zachovány jako filmy uhlíku za tepla a tlaku hluboko v „půdě“. Ve velkém měřítku to je to, co vytváří soubor uhelných slojí. 

Mnoho zkamenělin, zejména v mladých horninách, prošlo rekrystalizací v podzemních vodách. V jiných byla jejich měkká hmota rozpuštěna, zůstaly otevřené prostory, které byly doplňovány minerály ze svého okolí nebo z podzemní tekutiny.

Pravá petrifikace (nebo zkamenění) nastane, je-li ve fosiliích původní látka zcela nahrazena jinou minerální výplní. Výsledkem může být realistický efektní otisk, je-li náhrada achát nebo opál. Příkladem je zkamenělý dřevo. 

Dobývání fosilií 

I po jejich „konzervaci“, může být obtížné zkameněliny ze země získat. Přírodní procesy je mohou zničit, zejména teplo a tlak metamorfózy. Mohou také zmizet, protože jejich hostitelské horniny rekrystalizují během diagenézy. A při rozlamování a "skládání", které se týká mnoha sedimentárních hornin může dojít ke ztrátě velkého podílu zkamenělin, které mohli obsahovat. 

Fosilie jsou vystaveny erozi skal, které je drží. Ale v průběhu tisíce let se může fosilní kostra rozpadnout, část se objeví rozpadnutá v písku. Vzácnost nálezů kompletních exemplářů je důvod, proč je získání velkých fosilií obtížné.

Velká zručnost a praxe při dobývání jsou „povinné“, když už má výskumník při hledání zkamenělin štěstí. K odstranění kamenné matice z vzácných zbytku zkamenělého materiálu se používají nástroje od pneumatického kladiva až po zubní kartáček. Překlad: mr

geology.about.com, wikipedia.org