Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

CZ - Černá rokle
zdroj: https://cs.wikipedia.org
pridané: 11.7.2016

Černé rokle jsou národní přírodní památka (vyhláška č. 262), která byla vyhlášena roku 1970. Patří do CHKO Český kras. Nachází se na západním okraji Prahy, poblíž Radotína. Tato NPP byla ustavena zejména pro ochranu velmi dobře odkrytého hraničního intervalu z období siluru a spodního devonu, které tvoří rozhraní stupňů Lochkov a Prag a do povědomí geologů vstoupily především při řešení hercynské otázky a hranice silur–devon. V roce 1970 tento stratotyp uznalo UNESCO, což tento přechod celosvětově určilo jako definici devonského stupně Prag. Tato lokalita je zároveň zřízena k ochraně nezaměnitelné entomofauny, která je zde vyvinuta ve velmi zajímavé a rozmanité společenství bezobratlých živočichů, a má zde své pevně zakořeněné místo. V neposlední řadě zde na určitých místech nalezneme významná xerothermní rostlinná společenstva, která si během sukcese zachovala své osobité vlastnosti.

Území výrazně ovlivnila těžební činnost a to především na konci 18. a první polovině 19. století. Tato těžba probíhala hlavně ručně ve stěnových lomech. Je odhadováno, že těžební činnost výrazně ovlivnila až 50 % tohoto území. Zde vytěžené vápencové kostky byly používány na budování a opravy chodníků hl. M. Prahy. Kostky byly v oblibě také proto, že vápenec tmavé barvy je v Čechách unikátem a byl proto používán do mozaiky. Lokalitu také výrazně ovlivnila stavba a provoz nedaleké cementárny, a to především hlukem, prachem a spalinami, což je v dnešní době výrazně potlačeno díky účinným filtrům a jiným technologiím, které ustavuje legislativa. Toto území bylo v minulosti také využíváno k pastvě, která značně ovlivňovala druhovou variabilitu tohoto území. Pastevecká činnost byla ukončena po 2. světové válce.

Dříve byly stráně plně odlesněné, nyní zarůstají náletovými dřevinami, a to trnovníkem akátem a borovicí černou. Podklad území je velmi výrazně odkryt. Vděčíme za to hlavně těžbě (odkryté stěnové lomy), která zde v minulosti probíhala, z části jde o přirozený jev vznikání tzv. skalních výchozů, z nichž jsou mezi místními známy především výchozy zvané „V Sudech“, které můžete nalézt v severozápadním cípu této lokality. Lochkovský stupeň se skládá z tmavě šedých až černých vápenců, které jsou výrazné svou velmi jemnou zrnitostí. Mezi nimi nalézáme vložené tmavé břidlice, které mají zrnitost hrubší. To, že se zrnitost střídá, souvisí s klimatickými změnami. Síla mořských proudů se totiž s rozdílnými energetickými dotacemi do systému dávno minulých oceánů měnila, a proto podle fyzikálních zákonů v určitých obdobích odnášela částice menší, jemnější a lehčí, jindy, když byly proudy silnější, odnášela částice těžší, a tudíž větší. Tento geologický unikát je opravdu velmi bohatý na nejrůznější fosílie. Nejvýraznější složkou jsou zde trilobiti, ramenonožci, plži, velcí mlži, rovní hlavonožci, eurypteridních členovci, phyllocaridé a občas naleznete zbytky pancéřnatých ryb.

Dalším souvrstvím je souvrství Pražské. To z vrchu leží na již zmíněném souvrství Lochkova. Pražské souvrství je tvořeno dvorecko–prokopskými vápenci. Jsou tu patrné rozdílné podíly jílové složky, což bylo nejspíš také způsobeno periodickou změnou klimatu. Barva těchto vápenců je světle šedá, jedná se o kalové vápence.[3] Přirozené výchozy V Sudech a značná část stěnových lomů jsou tvořeny dvorecko-prokopskými vápenci. Ty se usazovaly v hlubším a tudíž klidnějším prostředí. Zkameněliny tu nejsou hojné v takové míře, ale můžeme zde nalézt trilobity, mlže, velmi drobné schránky tentakulitů, plže i hlavonožce. Hranice těchto souvrství je zvláštní tím, že zde došlo ke snížení mořské hladiny. Tato událost je nazývána lochkovsko-pražský hraniční event.

Viac: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A9_rokle