Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

CZ - Krupka - město, hory a cín
zdroj: http://www.krupka-mesto.cz
pridané: 21.1.2012

Výskyt cínu přivedl, pravděpodobně již v době bronzové, první pravěké osídlence. V době stěhování národů vystřídali Germány Slované. Těm se nepochybně, stejně jako jejich předchůdcům, zdál horský svah mohutný, obrovský, praslovansky řečeno krupý. Z toho s největší pravděpodobností vzniklo nejprve pojmenování horské lokality a od něho název přešel na osadu a později město (Krupka, německy Graupen). Tolik velice stručně k nejstarší, předvěké historii místa. Další údaje již budou úplnější a umožní vylíčit krupskou historii s větší epickou šíří.

V letech 965-966 projíždělo českými zeměmi poselstvo cordobského chalífy al-Hakema II. k německému a římskému císaři Otovi I. Jeden z členů velkolepého průvodu, arabsko-židovský obchodník s otroky Ibrahím ibn Jákúb zanechal o této cestě písemné svědectví, které se dochovalo dodnes. Z řady jedinečných údajů je pro nás nejzajímavější zmínka o tom, že se z českých zemí vyváží cín. Nejspíše jde o kov, získávaný právě ve východním Krušnohoří. Ale to není jediná zpráva o těžbě cínu v této oblasti před vznikem města. V roce 1241 lituje kronikář Matouš Pařížský hraběte Richarda Cornwallského, z jehož dolů se anglický cín dovážel do Evropy, že po objevu kovu v naší oblasti ztratí odbytiště v Německu a především v Čechách. Z obou těchto nepřímých zpráv vyplývá, že se v okolí Krupky těžil cín skutečně odedávna.

Zpočátku získávali horníci rudu rýžováním. Překopávali naplaveniny s bohatým obsahem cínu a získanou horninu pak plavili na jednotlivých splavech ve vodních tocích pod Krupkou (např. již ve středověku zaniklá osada Kirchlice v místech dnešní Prokopky). Používali k tomu mělké nádoby, jimiž pohybovali sem tam proti proudu a tím oddělovali cínovec od lehčích částí. Získávání cínu z naplavenin a jeho rýžování přetrvávalo po celý středověk. Mělo však tu nevýhodu, že se dotýkalo pouze horniny usazené těsně pod povrchem země.

Jestliže chtěli horníci získávat více rudy, museli začít těžbu http://www.krupka-mesto.czve skále, nejprve povrchovou, později, od 15. století, hlubinnou. Jejich náčiní bylo velmi primitivní. Tvořilo je želízko, mlátek, dále špičák, motyka a lopata. Nejprve se vždy razila úzká a nízká chodba, která se pak dále rozšiřovala. Používalo se přitom ohně. Ten způsobil, že hornina popraskala a mohla se pak snadněji vytěžit. Pozůstatky této činnosti, zasypané doly, tzv. pinky, nalézáme v celém svahu pod Komáří vížkou.

Také rýžování se postupně zdokonalilo. Ve vybudovaném vodním příkopu s prudce tekoucí vodou zadržela těžkou rudu na dně malá hrázka, zatímco lehčí částky na povrchu odplavaly. Získaný cínovec se nejprve pražil, aby se zbavil síry a arsenu, pak se položil do jámy vyložené dřevem a dřevěné uhlí nasypané navrch roztavilo kov, který zůstal na dně. Později se začalo k tavení používat vysokých a úzkých pecí se šikmým dnem.

V okolí ložisek se shromažďovali horníci a postupně vytvářeli svou osadu. V ní se usazovali řemeslníci a obchodníci, kteří svými výrobky a službami zajišťovali zásobování obce a okolí. V roce 1330 se hovoří v listině krále Jana Lucemburského o Krupce jako o městě. Ještě v roce 1305 se však o ní mluví jako o místě, “kde se nyní kope”. Z toho vyplývá, že někdy mezi těmito oběma daty, asi v letech 1310-1330, se Krupka stala městečkem. Vlastnil je saský rod Koldiců, kteří se zakoupili v království a stali se trvalými přívrženci českých panovníků.

V této době se již nad městem tyčil hrad Rosenburg, založený Koldici na popud Jana Lucemburského jako hraniční pevnost. Od počátku 14. století již také stál na staré obchodní cestě z Čech do Saska hrad Kyšperk. Romantické siluety obou zřícenin inspirovaly k řadě pověstí. Jedna z nich například vypráví o lásce krásné slečny Dony z Rosenburgu k rytíři ze Supího hradu (Kyšperka), která skončila tragicky. Mladý rytíř se na útěku před ozbrojenci rozezleného Donina otce zřítil i s koněm z Umrlčího kamene (Skalky) naproti dnešní Výšině.

Vraťme se však z bájných snů do skutečnosti. Kromě obou zmíněných hradů sousedily s městečkem dvě tvrze. Jednak pod Krupkou stál blatný hrádek s kulatou věží obklopený vodním příkopem, zvaný Starý dvůr (Althof), jehož pozůstatky jsou dodnes zachovány, jednak v dnešním Bohosudově ležela tvrz Šejnov, zničená za husitských válek.

Město mělo v této době svou samosprávu. Řídila se, podobně jako všechna severočeská města, magdeburským právem. Odvolací stolicí byly Litoměřice, jejichž městská rada poskytovala poučení v nejasných právních případech. V čele krupské městské rady stál původně zástupce vrchnosti, rychtář a volení konšelé. O významu městečka svědčí existence kostela, doložená roku 1383.

Na konci tohoto století mohly děti krupských měšťanů a okolních vsí a osad navštěvovat latinskou školu. Týkalo se to Maršova a Unčína (první zmínka r. 1335), Habartic, v nichž stál již roku 1376 kostel, Soběchleb (první zmínka o nich v r. 1325) a v neposlední řadě také Cínovce (od r. 1378). Nejstarší z těchto obcí bude nejspíše Unčín. Je to typická okrouhlice, tj. ves postavená do kruhu kolem návsi. Takové typy lidských sídlišť vznikaly v 10 a 11. století. Její název znamená ves Unkova, podobně jako Maršov značí ves Marešovu. Jižně od kostelíka sv. Prokopa, z něhož se dodnes zachovala zřícenina, nedávno opravená, existovala tehdy osada, zvaná Kirchlice. Doložená je roku 1331. Žili v ní horníci, kteří rýžovali cín.

Zmíněné názvy osad svědčí o slovanském osídlení. Spolu s rozvojem dolování však přicházeli noví osídlenci, převážně ze saské strany. Město postupně nabývalo německého rázu. Z velkých důlních podnikatelů vznikala převážná část městského patriciátu. Nejbohatší z nich byla rodina Glaců, později povýšená do šlechtického stavu, která vlastnila mnoho dolů, Starý dvůr i další majetek. Po husitských válkách si dokonce koupila hrad Kyšperk s panstvím. Ten však roku 1526 vyhořel a střediskem panství se staly Soběchleby. Na sklonku 14. století patřil tento hrad pražskému arcibiskupovi Janovi z Jenštejna, který se dostal do konfliktu s králem Václavem IV. Když opilý a rozzuřený panovník dal 20.3.1393 umučit a hodit do Vltavy jeho generálního vikáře Jana z Pomuku, arcibiskup utekl a uchýlil se před královým hněvem právě na tento svůj odlehlý hrad.

Ale vraťme se k důlní činnosti. Všichni samostatní podnikatelé nezbohatli. Většina z nich byli tzv. lénhavíři, kteří se stávali spolumajiteli horních těžařstev. Patřili sice mezi přímé královy poddané, byli tedy svobodní a žili si na dobové poměry dobře, ale mezi boháče rozhodně nepatřili. K nejchudším se pak zařazovali námezdní havíři a městská chudina.

Horníci měli tvrdý život a při vycházení do “hory” leccos zažili. Vyprávěli si o tom a nejzdařilejší příběhy se přenášely z generace na generaci. Vznikaly pověsti. Jedna z nich vypráví o chudém jamníkovi (horníkovi), který denně vycházel do hor a hledal rudné žíly, aby z nich získal horninu. Příliš se mu nedařilo. A tak přijal nabídku permoníka, že jej dovede k bohatým nalezištím, pokud se s ním vždy rozdělí napůl a o všem bude mlčet. Pak se jemu i rodině vedlo dobře. Po čase však na naléhání sousedů tajemství prozradil, o své tajuplné živobytí přišel a zanedlouho zemřel. V tomto baladickém příběhu se zračí tvrdá každodennost hornického života. Cín přinášel nejenom obživu, ale i dřinu a starosti.

K tomu přicházely nemoci, požáry a války. Nejdelší středověké boje v našich dějinách, husitské války, se dotkly Krupky stejně jako celé země. Její majitel Albrecht z Koldic stál s měšťany na straně císaře Zikmunda. Husité se tak dostali ke Krupce až v červnu roku 1426. Po vítězné bitvě na Běhání u Ústí pronásledovali saské křižáky až ke Kyšperku a Krupce a část jich zde pobili. Husité se octli před Krupkou ještě v roce 1429 a v dubnu roku 1433 dobyli hrad i město. V této době však již husitské války končily a začínalo vrcholné období vývoje horního města.

Viac: http://www.krupka-mesto.cz/index.php?pg=historie

Foto: http://www.spvd.cz/?p=cz/krupka/krupka.html&m=menu_cz.html

Krupka - hrad