Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Zahraničie

RO - Fagaraš
zdroj: www.cs.wikipedia.org
pridané:
11.9.2008

Fagaraš (rumunsky Făgăraş) je nejvyšším a nejrozlehlejším pohořím Rumunska. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km, který v délce 60 km prakticky neklesne pod hranici 2 000 metrů nad mořem (výjimkou je sedlo Zârna ve východní části pohoří ve výšce 1 923 metrů). Nachází se zde nejvyšší rumunský vrchol Moldoveanu (2 544 m) a několik dalších vrcholů, které jsou nejvyšší v Rumunsku.

Poloha

Hlavní hřeben se táhne od východu k západu. Hory jsou ohraničené řekou Olt na západě, Fagarašskou depresí na severu, pohořím Piatra Craiului na východě a dolinami Arefu, Brădetu, Câmpulung a Jiblea na jihu. Na jihu hor se také nachází několik menších horských celků, které se často začleňují do Fagaraše. Největší a nejvýznamnější je masiv Iezer Păpuşa (nejvyšší vrchol Roşu 2 469 metrů) a například masiv Cozia (1 668 metrů) a další. Šířka celého pohoří je asi 40 kilometrů a zabírá plochu 3 000 km².


Fagaraš

Geografie

Hory jsou značně modelovány ledovcem, ale žádný se zde nenachází. Zvláštností je strmost severních dolin a pozvolnost jižních. Severní doliny jsou také více modelovány zmíněnými ledovci. Je jich také mnohem víc – na severní straně hřebene se nachází přibližně 25 dolin, zatímco na jižní pouze 8. Jižní doliny jsou také až šestkrát delší, dosahují délky až 30 kilometrů a jsou značně opuštěné a divoké.

Významné vrcholy

V horách je 8 vrcholů vyšších než 2 500 metrů dále 42 kopců přesahuje výšku 2 400 m a na 150 výšku 2 300 m. Nejvyšší Moldoveanu je 16. nejvyšší vrchol v Karpatech.

Vodstvo

V horách se nachází 96 ples a několik přehrad. Největším plesem je Bâlea (4,65 ha), nejhlubší je Podragu (16 metrů) a nejvýše položené je Lac Mioarelor (2 282 m). Další významná plesa jsou: Avrig, Urlea, Capra a Călţun. Z přehrad je nejdůležitější Vidraru, která je 11 km dlouhá a její břehy dosahují délky 60 km. Hráz nádrže je 160 metrů vysoká a její součástí je vodní elektrárna. Celou ji obepíná silnice č. 7c vedoucí z Curtea de Argeş do Sibiu. Největší řekou protékající na západě pohoří, která jej odděluje od sousedního masivu Munţii Cândrel, je Olt. Dalšími významnými řekami jsou Argeş a Dâmboviţa.

Klima

Sami domorodci Fagaraši přezdívají „Deštivé hory“ a lze říci, že je to naprosto výstižné. Mohutná horská hradba zachytává vlhkost a pohoří je velmi bohaté na srážky. Zima trvá až 7 měsíců a léto pouhé dva. Na hřebeni je průměrná roční teplota −2 °C.

Geologie

Počátky vzniku těchto hor můžeme hledat v období křídy, ke konci druhohor. Vesměs se jedná o pohoří skládající se z krystalických břidlic. Především z chloritových, sericitových a také z rul (hlavně na jihu pohoří). Některé části jsou z dolomitu, největší oblast je v západní části hřebene, kde začíná samotný holý hřeben v oblasti kopce Chica Pietrelor a dále uprostřed hřebene. Tady dokonce vzniklo vápencové skalní okno Fereastra Zmeilor (Dračí okno). Tato vápencová část se nachází v okolí sedla Portiţa Arpaşului a v dolině Caprei.

Transfagarašská silnice

Pohoří se stává v poslední době populární pro letní, ale i zimní sporty. Oblíbený je přechod hřebene, který zabere při příznivých podmínkách asi týden a zavede návštěvníky do krásné přírody. V dnešní době se ovšem stává až moc populární a často je na hlavním hřebeni příliš mnoho lidí. Pro milovníky samoty a divočiny jsou mnohem lákavější jižní doliny nebo pohoří Iezer Păpuşa, kde lze i několik dní putovat bez setkání s člověkem. V zimě lze v horách lyžovat, platí to hlavně pro okolí jezera Bâlea, jinde jde o skutečné dobrodružství a provozovat lze jen skialpinismus. Zimní přechod hřebene je obdivuhodný sportovní výkon. Nebezpečí hrozí zvláště tehdy, když se pokazí počasí. Skrz pohoří prochází transfagarašská silnice, která vystoupá až do výšky 2 030 metrů a hlavní hřeben protíná tunelem. U ústí tunelu se na severní straně nachází jezero Bâlea a několik hotelů. Stoupá sem lanovka.

Flora

Fagaraš je nesmírně živé pohoří a setkat se s živou přírodou není žádný problém. Lesy jsou převážně bukové a především původní karpatské, dalšími dřevinami jsou smrky, borovice, duby, jalovce, kosodřevina a olše. V alpínském stupni rostou zvonky, šafrán a hořce, početné jsou rovněž různé mechy a raritou jsou silenky (existují i fagarašské endemity).

Fauna

Fagaraš je díky své divokosti bohatý na horskou faunu. Horní části tvoří pastviny pro ovce a koně (tato stáda jsou hlídána zuřivými psy), z divoké zvěře není problém potkat kamzíky, divoká prasata a medvědy. Dále zde žijí vlci, rysi, jeleni, orli a další horská zvěř. Setkat se můžeme i se zmijí obecnou a potoky jsou plné pstruhů.

cs.wikipedia.org