Minerály a horniny Slovenska      :: prepni na celú stránku

Pod drobnohľadom

Hygienická rizika sbírání minerálů
zdroj:
Minerál, CZ, 1992
pridané:
9.9.2005

Jako každá činnost, i sbírání nerostů s sebou nese jistá rizika, kterých by si měl být každý sběratel vědom. Minerály jsou v podstatě chemické sloučeniny, takže větší sbírka představuje již slušně zásobený chemický sklad - přímo toxických minerálů však v ní není mnoho.

Negativními účinky minerálů na lidský organizmus se zabývá zejména průmyslová toxikologie, a to zejména v souvislosti s hornickou činností., Existuje obsáhlá literatura, zaznamenávající případy akutních i chronických poškození. Základním problémem toxikologie je vůhec již definice jedu a stanovení klasifikace dle působení. Zákon definuie jed jako látku, uvedenou v seznamu jedů, čímž se řešení problému elegantně vyhýbá. Ve starověké Číně byl používán k poprvám i halit - chlorid sodný (kuchyňská sůl). Jeho toxická dávka se udává okolo 200g - takže když omylem zkonzumujete čtvrt kila soli, asi se otrávíte.

Negativní působení nerostů lze rozdělit dle účinků na akutní a chronickě.

Akutní - přímá otrava

toxické - dochází ke kumulaci jedu, chronické otravě a pod.
dráždivé - mohou vyvolávat zejména různá plicní onemocnění (SiO2, azbest)
radioaktivni - zvyšují riziko vzniku zhoubných nádorů

Vstup škodliviny do organizmu pňpadá v úvahu zejména dýchacím traktem - plícemi (vdechování prachu. par). méně trávicím traktem čii kůží - zranění.

Při odhadnutí možných škodlivých vlivů přihlížíme k chemickému složení nerostů. Pozornost si takě zasluhují postupy, spojené s určováním nerostů (např. dmuchavka - provádět v digestoři), jejich úpravou - kyseliny, ... , ale zejména i při řezání, broušení, leštění, preparování a pod. Působení škodlivin je také velice individuální - někdoje odolněj ší, někdo méně. Často dochází ke sčítání vlivů (azbest + kouření = rakovina plic, alkoholismus + práce s olovem = intoxikace, a pod.) Z hlavních škodlivin:

Arzen a jeho sloučeniny

Rozpustné sloučeniny jsou toxické a karcinogenní.

Nejjedovatější minerály jsou arzeničnany. Bukovskýit Fe2(AsO4) (S04) (OH).7 H2O byl dokonce používán ,jako jed na krysy. Arzenlčnany (farmakoiit. bukovskýit, kaňkit,  skorodit, erytrín. annabergit, symplesit, piticit, ...) steně jako všechny minerály As vůbec, vyžadují zvláštní opatrnost. Vzorky neolizovat, pozor na vdechnutí prachu!

Např. při neopatrnčm sběru bukovskýitu a kaňkitu v Kutné Hoře můžeme získat kromě vzorků i malou otravu arzénem. Ve sbírce vzorky umístíme z dosahu dětí. Vdechování prachu může vést k chronické otravě.

Realgar - čistý není jedovatý, ale může být znečištěn kysličnílcem (jed). Větrá na jedovatější auripigment, který je jedovatý při požití a taktéž se může zčásti rozkládat na kysličník arzenitý.

Nebezpečí hrozí i od primárních rudních nerostů s obsahem As - ryzí As, allemontit, arzenopyrit, lollingit, smaltin, chloantit, nikelín, gersdorfit, tennantit, ...a to zejména pň pokusech, úpravách apod. Práce s dmuchavkou vyžaduje digestoř. Reakcí některých arzenidů (zejména však alk. kovů a kovů alk. zemin, ale i jiných) s kyselinami může vznikat arzenovodfk, prudce jedovatý plyn česnekového zápachu, který májiž na svědomí i řadu vynikajicích chemiků.

Berylium Be

S vyjímkou berylu jsou silikáty berylia většinou karcinogenní (v pokusech na zvířatech vyvolávají sarkomy kostí, po zaprášení plic vzniká těžké plicní onemocnění - berylióza, při poranění se po čase (i za několik let) vytvoří nehojící se uzly (granulomy), vyžadující chirurgickou léčbu.

Bertrandit, fenakit, bavenit, ... pozor na inhalaci prachu a poranění.

SiO2 a křemičitany

Azbest - je obecné označení pro vláknité silikáty, většinou chryzotil či minerály skupiny amfibolu (aktinolit, antofylit, tremolit, krokydolit).

Inhalace azbestových vláken vede k onemocnění plic - azbestóze. Citlivost je u osob velmi rozdílná. Azbestová vlákna jednou vdechnutá se usadí v plicích na dlouhou dobu a je prokázaná souvislost mezi jejieh inhalací a výskytem rakoviny plic. Výskytje zvlášť značný při současném kouření.

SiO, - krystalický křemen, trydimit, cristobalit - částice pod 10 mikrometrůt vyvolávají většinou po dlouhé expozici ( roky ) plicní onemocnění - silikózu. Obdobná plicní onemocnění -pneumokoniózy vznikají po dlouhodobé inhalaci prachu mastku. olivínu, nefelínu, slíd, sepiolitu, ale také z grafitu. malachitu, apatitu, kryolitu, i brusných  a tešticích prachů - karborunda, AI2O3. Zaprášení plic CeO, nevede k obrazu plicního onemocnění jako u siIikózy.

Uran U, thorium Th a radioaktivní prvky

Sloučeniny jsou většinou jak toxické, tak radioaktivní. RTG kontrastní látky s obsahem ThO2 mohou způsobit vznik nádorů, pozor proto při užívání Th02 jako leštiva. Sloučeniny uranu nejsou při' požití příliš jedovaté, větší ohrožení je pň inhalaci prachu. Pň inhalační expozici záleží i na velikosti prachových částic. UO2 : částice nad 1 mikrometr nejedovaté, pod jedovaté. Radioaktivita vyvolává v chronické expozici rakoviny. Čím je záření tvrdší ( s větší energií a kratší vlnovou délkou), tím méně škodí. Nejškodlivější je záření alfa , jehož dosah je v tkáních několik mm. (Nebezpečnost : alfa>beta >gama ).

Z minerálů s obsahem U a Th uniká plynný radon (222, 220), člen rozpadových řad. který má krátký poločas rozpadu (222 3,85 dne , 220 - sekundy) a mění se v další prvky již pevného akupenství, ale silné zářiče. Tímto způsobem vzniká radioaktivní prach a roste aktivita okolního prostředí. Nebezpečný je zejména dlouhodobější pobyt v starých nevětraných uranových dolech. Sekundární minerály uranu (uranové slídy - autunit, torbernit, ...) vykazují daleko větší radioaktivitu než smolinec. Je nutno se vyhnout zejména inhalaci radiaktivního prachu - pozor při sběru těchto nerostů. Stejně tak není vhodné umisťovat vzorky radioktivních nerostů do obytných místností - zkontrolujte sbírku dozimetrem a radioak.tivní vzorky umístěte mimo do dobře větraného prostoru.

Působení karcinogenů - radioaktivity nevyjímaje - je velice záludné a nikdy ne okamžité. Nemoc vzniká vždy až po čase, někdy i 10 - 20 let po expozici.

Rtuť Hg

Jedovaté jsou všechny sloučeniny mimo rumělky. Prakticky přichází v úvahu pouze ryzí rtuť, která má vysokou tenzi par a vede k chronickým otravám (nervové  poruchy). Vzorky s ryzí rtutí (a velice často je to pouze artefakt) je lépe do sbírky vůbec nezařazovat nebo je umístit mimo obytné prostory. Dojde-li k vylití rtuti na podlahu (rozbitý teploměr a pod.), jetřeba kuličky posbírat měděným drátem nebo zneškodnit práškovým kovem, např. zinkem.

Olovo Pb

Akutní otrava olovem přlliš nehrozí, spíše chronická. Hlavní branou vstupujsou plíce, 90% se ho ukládá v kostech.

Vlivem stresu (infekce, zlomenina, opilost! - alkohol vykazuje silné spolupůsobení při otravách olovem) může dojít k jednorázovému vyplavení a intoxikaci (krev, nervový systém). Z minerálů je krokoit PbCrO4 jedovatější více než většina ostatních anorg. sloučenin Pb. Příznaky otravy se mohou objevit i až za delší dobu po expozici (dny - týdny).

Galenit otravu olovem nezpůsobuje, cerusit, anglesit, pyromorfit již může. Chráníme se zejména před inhalací prachu. Při zahřívání nad 1000°C má Pb vysokou tenzi par - práce s dmuchavkou provádíme v digestoři.

Baryum Ba

poškozuje svaly, zejména srdce. Baryt je zcela netoxický, nebezpečný je witherit, který je toxický a při požití nebo inhalaci prachu může dojít k otravě.

Kadmium Cd

Sloučeniny vyvolávají jak akutní, tak chronické otravy. V úvahu připadá zejména nejběžnější greenockit CdS, uváděný jako látka středně jedovatá, při chronické expozici vede k poškození některých orgánů - játra, ledviny. Karcinogenní. Kadmium se uvádí jako jeden z hlavních důvodů karcinomu prostaty. Pozor na prach.

Chrom Cr

Sloučeniny jsou karcinogenní. Týká se to i minerálů s obsahem chromu - chromit, aj., taktéž leštiva - kysličníku chromitého. Vadí delší inhalace prachu.

Antimon Sb

Sloučeniny jsou jedovatější než u olova, nehromadí se ale a pomalu se vstřebává. Inhalace prachu valentinitu vedla u pokusných zvířat ke změnám na plicích, poškozen íjater, u horní'ků chronická inhalace prachu antimonitu k odchylkám krevniho tlaku, EEG. Antimonitje pouze velmi málo jedovatý.

Měd Cu + zinek Zn

Nejsou přlliš toxické, sloučeniny však mají často dráždivé účinky.

Malachit, azurit, kuprit - po požití zvracení, křeče, obrny. Prach dráždí sliznice, experimentálně vyvolán až edém plic. Zinkit ve vyšších dávkách vyvolává zvracení, nevolnost, katar žaludeční sliznice. Nejvíce toxické jsou rozpustné skalice, vznikající větráním sulfidů (chalkantit, gosslarit), které jsou spolu s jinými sloučeninami (Fe,As,..) většinou příčinou toxicity některých důlních vod.

Závěrem je třeba říci, že není zapotřebí mít zbytečné obavy, ale je namístě znát možná rizika a vyvarovat se jich. Podrobnější informace nám také umožní výběr vhodných metod a prostředků k opracovávání kamenů a dodržování základních bezpečnostních opatření.

Vladimír Bulka

Literatura:
Bardoděj, Z. et. al. (1980): Expoziční testy v prum. toxikologii. - Avicenum, Praha.
Mafiold, J. (1980): Přehled prumyslové toxikologie. Anorganické látky. - Avicenum, Praha.
Kiedl, O. - Vondráček, V. (1980): Klinická toxikologie

Minerál, CZ, 1992